Tam, kde je tráva zelenější

28. září 2009 v 5:15 | Ethnea |  Každodenní maličkosti
Včera jsem se rozloučila se svým malým opeřeným kamarádem. Jestli je někde tráva zelenější, semínka křupavější a větvičky chutnější, ať je to v nebi.



Náš malý modrý opeřeneček nás navždy opustil. Sice se to dalo čekat, protože už byl opravdu v důchodovém věku, přesto to ale bolí. Mám pocit, že jsme ho měli odjakživa.
Dnes si ani nikdo nedokáže vzpomenout, jak dlouho u nás vlastně byl. Myslím, že to bude něco přes deset let. Vždycky, když vysvitlo sluníčko, nádherně nám prozpěvoval a brebentil s ptáčky, které slyšel zvenčí. Tohle nám bude scházet. Miloval senegalské proso, které okusoval rovnou z klasu. Kvůli komu ho budu kupovat teď? Minulý týden jsme mu koupili novou napáječku a nový sáček moc dobrého zobání. Ani jsme ho nestihli načít, život je někdy neskutečně ironický. Zbyla nám jen prázdná klec a hrst modrých peříček.
Tak tedy sbohem, Agi, budeš nám moc chybět.

Myslím, že za ta léta nemám ani slušnou fotku, byl vždycky hodně bázlivý. Snad několik, kde je vidět přes pletivo klece a nebo hodně zdálky.
Zkusila jsem ho tedy namalovat. Agapornis Fisheri, modrá mutace.
(Já vím, zase to postrádá detaily, ale malovala jsem ho jen chviličku, abyste viděli, jak vypadal.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antarra Antarra | Web | 28. září 2009 v 10:05 | Reagovat

Takový je život...I když to byl jenom ptáček, každý kdo choval nějaký zvíře ví, že ani ptáček nejde jen tak nahradit nějakým jiným. Byl to prostě Agi. Ale třeba si zase pořídíš jinýho kamaráda, který ti bude dělat stejnou radost jako on :)

2 Lištička Lištička | Web | 28. září 2009 v 10:40 | Reagovat

Ztráta něčeho, co je nám milé, je vždycky těžká. Pomáhá na to jen čas.

Agapornise jsem sehnala svým sestřenicím od jednoho bývalého spolužáka. Od té doby jsou zvyklé spát se špunty v uších ;-)

3 Hwi Hwi | 28. září 2009 v 10:52 | Reagovat

Snad je mu teď dobře... A obrázek se mi líbí. :)

4 Zuzulin Zuzulin | Web | 28. září 2009 v 11:58 | Reagovat

Dobře ty :-)

Určitě by se mi taky stýskalo.. :-/ Byl krásný :-)

5 Geisha Geisha | Web | 28. září 2009 v 14:54 | Reagovat

Škoda, ale jak jsi sama řekla, snad se má dobře i v ptačím nebi :-)
Jinak kresba krásná, já si zatím na ty barvy netroufám :-)

6 Nancy Nancy | Web | 28. září 2009 v 18:32 | Reagovat

To je mi líto. Byl krásný.

Můj ptáček je taky Agapornis, Agapornis personata, albín. :)

7 miriabel miriabel | Web | 28. září 2009 v 19:00 | Reagovat

nakreslila si jej moc pekne :) v nebi se ma urcite lepe, verim tomu, protoze uz si tam uzivaji te lepsi travicky a krupavejsich jablicek vsechna ma zviratka... ale papouska jsem nikdy nemela, zatim, jsou totiz moc krasni :)
Kdyz mi zemrelo morce, taky melo zrovna nove baleni zrni, ktere mu moc chutnalo. nenacnute, samozrejme...

8 Ethnea Ethnea | Web | 28. září 2009 v 20:23 | Reagovat

2 Antarra: Mam tri osmacky, toho posledniho jsem si poridila teprve pred par dny, asi nejake znameni...

2 Listicka: Jo jo, kdyz je slunicko, a/nebo slysi jine ptacky, umi byt pekne hlucni.

2 Hwi: Dekuji.

2 Zuzulin: Taky dekuji.

2 Geisha: Diky a nepovidej, jsi hotovej umelec. =)

2 Nancy: Tak to je parada, jsou nadherni. Jejich anglicky nazev je: Love Birds, coz je vazne roztomiloucke.

2 miriabel: To je ale vazne hloupa ironie od toho zivota, vid? Jojo, moje zviratka jsou ted take na tech zelenych pastvinach. A urcite je uz nic netrapi.

9 mstajer mstajer | Web | 28. září 2009 v 22:33 | Reagovat

Moc pěkně jsi ho namalovala.
Mívali jsme mluvícího anduláka Pepíčka. Taky byl s náli strašně dlouho. Teď máme jako jediné dva mazlíky dvě děti a ty toho taky napovídají až až. Ale Pepa říkal Čest práci, Pepíčku přines kafíčko a Ahoj, brácho a různě to kombinoval. Byl to frajer.

10 Ethnea Ethnea | Web | 29. září 2009 v 2:29 | Reagovat

2 mstajer: Tyjo, mluvici papousek, to je terno. Nas Agi sice nikdy nemluvil, ale na piskani odpovidal kricenim. =) Osmacci casto piskaji, aby prilakali nasi pozornost, treba kdyz chteji ven, nebo se pomazlit.

11 Daggy Daggy | Web | 30. září 2009 v 21:59 | Reagovat

Když nás opustil náš pes, taky to bylo velice smutné. Byl s námi 15 let a každý ho považoval za více než jen domácího povaleče. Byl to kamarád, přítel, člen rodiny. Ale čas rány zahojí, tak buď statečná a vzpomínej na něj v dobrém. :)

12 Ethnea Ethnea | Web | 30. září 2009 v 22:22 | Reagovat

Diky, Daggy. Diky za povzbuzeni. =)

13 Alassea C. Alassea C. | Web | 1. října 2009 v 16:02 | Reagovat

dokážu si představit, jak ti asi je...mně  umřeli naši dva psíky během půl roku..ale tak si říkám, že jim tam někde nahoře, je možná o hodně líp  :-)

14 Ethnea Ethnea | Web | 1. října 2009 v 17:12 | Reagovat

2 Alassea C., diky za podporu. =) Snad to tak opravdu je.

15 Jurášek Jurášek | Web | 1. října 2009 v 19:15 | Reagovat

Určitě právě tam je tráva zelenější. Měl se dobře a i tam se bude mít fajn.
Vzpomínky zůstanou a ty ti nikdo nikdy nevezmě! Hodně štěstí...

16 Ethnea Ethnea | Web | 1. října 2009 v 20:21 | Reagovat

2 Jurasek: Diky, mas pravdu, vzpominky zustanou.

17 Lúmenn Lúmenn | Web | 3. října 2009 v 13:13 | Reagovat

Jo vzpomínky zůstanou, ale tenhle článek mě fakt rozbrečel:,) Já mám doma čtyři kočičky, pejska a potkana a ani jednoho bych ze života nedokázala odmazat:( Fňuk...no každopádně, život má Agi za sebou, nechť se znovu zrodí do dalšího podobně šťastného života:)

18 Ethnea Ethnea | Web | 3. října 2009 v 20:15 | Reagovat

2 Lúmenn: Diky, hezky napsane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama