Včera jsem se rozloučila se svým malým opeřeným kamarádem. Jestli je někde tráva zelenější, semínka křupavější a větvičky chutnější, ať je to v nebi.
Náš malý modrý opeřeneček nás navždy opustil. Sice se to dalo čekat, protože už byl opravdu v důchodovém věku, přesto to ale bolí. Mám pocit, že jsme ho měli odjakživa.
Dnes si ani nikdo nedokáže vzpomenout, jak dlouho u nás vlastně byl. Myslím, že to bude něco přes deset let. Vždycky, když vysvitlo sluníčko, nádherně nám prozpěvoval a brebentil s ptáčky, které slyšel zvenčí. Tohle nám bude scházet. Miloval senegalské proso, které okusoval rovnou z klasu. Kvůli komu ho budu kupovat teď? Minulý týden jsme mu koupili novou napáječku a nový sáček moc dobrého zobání. Ani jsme ho nestihli načít, život je někdy neskutečně ironický. Zbyla nám jen prázdná klec a hrst modrých peříček.
Tak tedy sbohem, Agi, budeš nám moc chybět.
Myslím, že za ta léta nemám ani slušnou fotku, byl vždycky hodně bázlivý. Snad několik, kde je vidět přes pletivo klece a nebo hodně zdálky.
Zkusila jsem ho tedy namalovat. Agapornis Fisheri, modrá mutace.
(Já vím, zase to postrádá detaily, ale malovala jsem ho jen chviličku, abyste viděli, jak vypadal.)
Lištička | 
Takový je život...I když to byl jenom ptáček, každý kdo choval nějaký zvíře ví, že ani ptáček nejde jen tak nahradit nějakým jiným. Byl to prostě Agi. Ale třeba si zase pořídíš jinýho kamaráda, který ti bude dělat stejnou radost jako on :)