Titulek nelže. Ta o rok starší jsem tu já.
Na rozdíl od dětí, které se na své narozeniny těší měsíce dopředu, jsem se já dostala do věku, kdy se už netěším vůbec.
Nechci, aby mi někdo připomínal, že jsem zestárla. Že je za mnou další rok, který už nevrátím zpátky. Že už nebudu mít prázdniny. Že už se nikdy nevrátím ke studentskému životu. Že pokud dostanu plyšáka, je to v mém věku dětinské. Že pokud budu hrát nějakou hru, je to hloupé.
Na hřbetě mi přibyl pětadvacátý křížek a už si nepřijdu nejmladší. To je taková ta fáze, kdy se vás sice ještě ptají na věk, ale nějak takto: A může se zeptat na věk, nebo je to tajné? Kolik je vám let, jestli to není pro ženu nevhodná otázka?
Minulý rok jsem se dozvěděla, že moje mládí už pomalu končí. Říkám si, co bych se asi dozvěděla letos. Že už jsem vyzobaná slunečnice, mám nalétáno, přetočený tachometr?
Říkám si, že letos to bude první rok, kdy mě skutečně nebude mrzet, že hodně lidí, kromě mé rodiny, zapomene.
Tlustjoch | 
Hlavně, že je stále do důchodu daleko ne? 
To tě budou v životě čekat ještě mnohá zklamání. Já jsem o mnoho, mnoho let starší a pořád si připadám mladý. Teda když se zrovna nekoukám do zrcadla nebo když se mi podaří bezbolestně vstát z postele.
Tak všechno nejlepší
No, každej věk bude mít i svoje plus nemyslíš? Takže žádný stresy 
A navíc, kdo říká, že v tvým věku jsou plyšáci a hry dětinský? 