Z archivů

13. listopadu 2009 v 4:40 | Ethnea |  Jak líbá múza...
Přijměte prosím pozvání do archivu. Sice nezraju jako víno, ale mám tu několik téměř 10 let starých básniček. Po velmi dlouhé době jsem začala psát znovu. Změnilo se něco?



Tyhle básničky jsem tvořila kdysi na střední, tedy skoro před deseti lety. Na tento blog jsem je vkládala v říjnu minulý rok. Zachraňovala jsem tak zbytky ze starého blogu ještě na předešlé doméně bloguje.cz, kde jsem tvořila dva roky.

Když jsem před lety básničky poprvé publikovala na starém blogu, měla jsem několik pravidelných čtenářů. Zvlášť mi ale v paměti utkvěl mladík, které mé básničky recitoval své dívce, a jí se vždycky velmi líbily. Přišlo mi to zvláštním způsobem hrozně kruté, protože všechny byly tak smutné, temné, depresivní. Určitě ne takové, které recitujete, abyste navodili romantickou atmosféru.

Vybrala jsem pět krátkých básniček, které mi i po uplynulých letech přijdou něčím zajímavé.


Tunika viny

Bosé nohy
těžce dopadají do mokré hlíny.
A bahno stříká
po kraji.
Ty černé oči divoce otevřené
pátrají,
kohopak hledají?
Před kým to utíkáš, copak je někdy zastaví?
Pocity viny
kořeny hluboce zapuštěné
bodají.
Strach je tvůj nepřítel,
horký dech, co do zad ti proniká.
Bolestí utkaný
tvůj šat z bahna a krve
tunika.
Snad černým písmem
hřích je ti napsán na čele.
Jednou ho přečtou
a objeví
pak jizvy na srdci
a ruce v krvi smáčené.
Tvůj přijde pád, opona, zvonec ti zazvoní,
až přece tě dostihne
osud, černý jezdec
na koni.



TY

Visím ti na tvých úzkých rtech
a nevadí, že nic neříkáš,
sleduji tvůj pravidelný dech
a čekám jen, až tiše zavzdycháš.

Vpíjím se do tvých černých očí
a čekám, až náhle zazáří,
k rameni svou hlavu stočíš
a zatneš prsty v polštáři.

Dívám se na tvé krásné tělo,
jak v rozkoši se zalyká,
něco ti v hlasu odumřelo
a bouře náhle utichá.



Posílám Ti...

Posílám Ti dopis
s vůní mořských dálek,
posílám Ti moment
lehký jako vánek.

Posílám Ti příboj
ukrytý v mých dlaních,
posílám Ti jedno
nesplněné přání.

Posílám Ti hvězdy,
jak mi v očích září,
posílám ti smutný
výraz na mé tváři.

Posílám Ti těžký
žlutý ostrý písek,
kdo neumí plavat
v moři utopí se.



Když padá hvězda

Na černém nebi velká hvězda padá,
snad si teď smíme ještě něco přát.
Když horká ruka něžně hladí záda,
na bělostnou kůži padá noční chlad.

Tisíce velkých kruhů na hladině,
kde bělostná labuť tiše pluje.
Polibky za noci jsou tolik jiné,
když jeden druhého už nemiluje.

Hluboké mlčení prolomí píseň vánku
a nechá listí snést se na skráně,
když bílá dlaň laská místo spánků
hrst kamínků, jež studí do dlaně.

Utichli ptáci, hvězdy zhasínají,
a ze dvou srdcí vykrádá se cit,
co bolestného všichni tolik tají,
to milenci se přišli rozloučit.



Otroci

Spoutaní okovy
kráčíme pomalu tichounce nocí,
stejně tak k ránu skláníme hlavu, všichni jsme krotcí.

Neznáme biče,
nejdeme k cíli či pomoci,
už není krále, který by vládl a zůstal u moci.

Nikdo nám neřekl,
jak vykročit stranou do noci,
v tom stohlavém davu, snad čekáme slávu namísto pomoci.

Tisíce myšlenek
tříští se o zemi v bezmoci,
jak bledý měsíc pluje si smířeně půlnocí.

Po mokré zemi,
s prostými šaty a bosí,
jakoby v právu zvedáme hlavu a oči prosí.

Po ránu slunce
přichází pomalu po noci
a z šedých stínů se znovu stávají otroci.



Více je možné najít v archivu za Říjen 2008, máte-li chuť.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 13. listopadu 2009 v 8:18 | Reagovat

To jsou úžasný básničky... Tyjo, když si představím, že jsi je napsala... asi v patnácti, nepletu se? V tu dobu jsem taky psala básničky, ale byly oproti těm tvým byly hodně primitivní. Jsou opravdu krásný :-)

2 TlusTjoch TlusTjoch | Web | 13. listopadu 2009 v 8:55 | Reagovat

Též smekám...

3 lojzo lojzo | Web | 13. listopadu 2009 v 9:48 | Reagovat

Och, trpkosladké plody pubertálnych depresií! Chutia výborne!

4 miriabel miriabel | Web | 14. listopadu 2009 v 12:42 | Reagovat

Jsou krásné, přesně vyjadřují ty pocity, které jsme poznali snad všichni, jen ne každý je uměl takhle vyjádřit, dostat ze sebe.
Smutné, ale přitom krásné, protože připomínají to nejhezčí období života, i když bychom si to tenkrát nikdy nepřiznali :)

5 Alassea C. Alassea C. | Web | 16. listopadu 2009 v 10:20 | Reagovat

ty básničky se mi vážně líbí, není to jenom plácání o ničem, ale dá se tam i najít pointa a jsou strašně pravdivý...hlavně se mi líbila ta poslední

6 Vraťas Vraťas | E-mail | Web | 25. června 2012 v 12:36 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama