Em 2

14. dubna 2010 v 0:55 | Ethnea |  Z mého pera
Druhá část rozepsaného příběhu "Em".



První část je tady: http://ethnea.blog.cz/1004/em-1


Přeběhla ulici a skočila do otevřených dveří protější budovy. Byla to škola. Em si moc nepolepšila, ale dobře věděla, že teď je prázdná a nabízí alespoň minimální úkryt. Hned u vchodu potkala nějakého malého kluka, který v ruce třímal klíče. Syn školníka? Jako by na tom záleželo. Em mu vytrhla klíče a hrubě ho vystrčila před dveře. Dotčeně na ní křičel, ale ona mu zabouchla dveře přímo před nosem. Pevně chytila kliku a zkoušela najít ten správný klíč. Kluk se pokusil lomcovat dveřmi, ale neměl šanci. Em kliku svírala ze všech sil. Měla tak málo času, několik lidí se už blížilo. Třásly se jí ruce, klíče jeden po druhém nepasovaly do zámku a Em byla zoufalá. Nakonec popadla židli, která stála hned vedle dveří, a vrazila opěradlo rovnou pod kliku. "Snad to bude fungovat," pomyslela si, když vyběhla chodbou a na dveře dopadly první rány. "Em, otevři ty dveře!" křičela vztekle vychovatelka. Em se ohlédla, aby se přesvědčila, že židle vydrží, když v tom narazila do dalších dveří. "Sakra!" zaklela. Popadla kliku a trhla. Málem si při tom vykloubila rameno, protože dveře se ani nepohnuly. "Zamčené?!" vyhrkla ve směsici zděšení a úžasu. "Ne, to ne. Teď ne. Prosím! Ne teď!" Drmolila mezi zuby. Em věděla, že pokud tyhle dveře neodemkne, je tu v pasti. Nebylo kam se schovat. V celé místnosti bylo jediné okno a vedlo směrem do polí. Na vteřinku si Em pohrávala s myšlenkou, že by mohla z okna vyskočit, ale hned ji zavrhla, protože by ji stejně chytili, na další běh už neměla sílu. V roztřesených prstech probrala všech dvacet klíčů a namátkou jeden vytáhla. Naděje v srdci pomalu umírala. Než se dostane k tomu správnému, chytí ji. Prudce vrazila klíč do zámku a otočila jím. Počínala si tak zbrkle, že zámek sice odemkla, ale klíče shodila na zem. "Díky!" špitla s úlevou a natáhla se pro klíče. V tom židle pod klikou nebezpečně poskočila. Em sebrala klíče, skočila do velké chodby a duchapřítomně za sebou hned zamkla. Neváhala ani vteřinku a utíkala tmavou chodbou bez oken, až k místu, kde se musela rozhodnout, kudy bude pokračovat. Zastavila se a prudce oddechovala. Mohla jít rovně do druhé části budovy nebo doleva ke schodišti. Už už by se vydala rovně, když přece jen zahnula doleva. Nebylo to racionální rozhodnutí, prostě to tak cítila. Vyběhla po schodech nahoru a vstoupila do velké haly. Teprve teď měla čas zvednout hlavu a rozhlédnout se. Zjistila, že škola je starý přestavěný zámek, kde mnoho věcí zůstalo původních. Staré skříně a komody, obrovské těžké lustry a na studené podlaze těžké zaprášené koberce. Na chvilinku strnula a zaposlouchala se, zda neuslyší blížící se pronásledovatele. Nic. Asi se ještě nedostali přes dveře. Popoběhla a zkusmo nahlédla do několika místností. Většinou to byly třídy, skladiště a kabinety. Bohužel ani jeden ze skladů neposkytoval dobré místo pro úkryt. Em sice chviličku věřila tomu, že by se tady někde ukryla, ale na jak dlouho? Skousla si ret a sklopila oči. Vtom si všimla, že nechává mokré stopy. "To ne!" Stáhla si promočené špinavé ponožky a zahodila je do jednoho ze skladišť. Pečlivě si otřela nohy o kobereček a vydala se zpátky. Jak se přibližovala ke schodišti, přitiskla se ke zdi a počkala, jestli uslyší nějaký pohyb. Srdce jí tlouklo jako o závod, tělo měla napjaté a byla připravená utíkat nebo se třeba i rvát, pokud to bude nutné. Jedinou šancí pro ní bylo dostat se ven. Jak ale? Potichoučku sešla po schodech dolů a ustrašeně se rozhlížela kolem sebe. Zůstala stát hned u zdi, protože v chodbě byla tma, a ta ji poskytovala dobrý úkryt. Když už byla rozhodnutá, že přece jen projde do druhé části budovy, uslyšela, jak se z toho směru ozývá hluk. Někdo převracel stoly, slyšela padat židle. "Už jsou blízko." Škubla sebou. Do očí se jí vedraly první slzy. Přitiskla se zády ke zdi a několikrát přelétla halu pohledem.V tom uviděla pod schody něco matného. Podívala se pozorně a měla pocit, že už z toho všeho blázní, nic tam nebylo. Připlížila se tedy blíž, aby se přesvědčila. Na první pohled nic. Položila dlaň na zeď a ucítila nerovnosti. Nějaký rám? Opřela se o výstupky a rám povolil. Otevřela se malá dvířka do neznáma. Em nezaváhala. Zhluboka se nadechla a vstoupila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. dubna 2010 v 8:46 | Reagovat

Čte se to jedním dechem ...

2 ethnea ethnea | Web | 14. dubna 2010 v 10:59 | Reagovat

[1]: Opravdu? Dekuji. =) Od tebe to zvlast potesi.

3 Lucerna Lucerna | Web | 14. dubna 2010 v 13:40 | Reagovat

napinave :-D ja chcem dalsi diel :-D

4 Geisha Geisha | Web | 14. dubna 2010 v 15:33 | Reagovat

Si připadám jak Alenka v říši divů :D Jsem zvědavá na pokráčko, zatím super 8-)

5 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. dubna 2010 v 16:49 | Reagovat

díky já to ani nepročítala mám hlavu jinde maminka má 2 měsíce života a já nwm co mám dělat :-(

6 ethnea ethnea | Web | 14. dubna 2010 v 17:50 | Reagovat

[3]: Diky. =) Dalsi dva dily mam jeste v rezerve, tak brzy dodam. =))

[4]: Diky, diky.

[5]: To je mi moc lito, myslim na vas a posilam hodne pozitivni energie.

7 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. dubna 2010 v 18:23 | Reagovat

děkuju :-)

8 pavel pavel | Web | 16. dubna 2010 v 0:05 | Reagovat

[6]: už aby tu byly... :-)

9 pavel pavel | Web | 16. dubna 2010 v 22:55 | Reagovat

pořád nic? :-)

10 Awali Awali | Web | 17. dubna 2010 v 16:27 | Reagovat

napinaveee 8-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 16:45 | Reagovat

Zatím dobré, už se těším, až se puzzle začne skládat...

12 ethnea ethnea | Web | 17. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

[10]: Diky.

[11]: Diky, to jsem rada.

13 pavel pavel | Web | 18. dubna 2010 v 21:30 | Reagovat

napínáš... :-)
ale máš pravdu, zapadá dobře, má i krásné okolí, nedaleko les a čistý vzduch, co by si člověk mohl víc přát :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama