Apokalypsa 1/6

24. května 2010 v 16:10 | Ethnea |  Z mého pera
Všechno tohle byl jeden hodně živý sen. Já jsem ho už jen trošku poupravila a doplnila.



Když jsem se dnes probudila, měla jsem ten sen vyrytý do paměti tak živě, že jsem nemohla jinak, než ho zaznamenat. Trvalo mi to přesně sedm hodin.

Text jsem rozdělila na šest částí, protože tak se to bude lépe číst.


Apokalypsa 1/6


Když se to stalo, měla na zádech černý batoh a v rukách dvě igelitové tašky. Skleněnými stěnami nákupního centra v tu chvíli procházely tisíce slunečních paprsků a příjemně hřály na kůži. Přivřela oči, když kráčela proti ostrému světlu. Najednou se prudce setmělo. Měla pocit, jako by někdo "zhasl Slunce". Země se zachvěla. Znovu. A ještě jednou. Při dalším záchvěvu se venku rozezněla siréna. Uslyšela křik lidí, kteří v panice utíkali všude kolem. Kdosi se pokusil otevřít velké skleněné dveře ven, před kterými se už tlačil dav lidí. Jakmile se jim to podařilo, vtrhl dovnitř silný proud vzduchu a většina lidí popadala na zem. Bylo to neuvěřitelné, ale venku řádilo tornádo.

V první chvíli nevěděla, co si má myslet. Ještě před pěti minutami bylo všechno naprosto v pořádku, svítilo slunce, bylo krásné teplé léto. Teď je venku neproniknutelná tma, otřásá se země a okolo centra řádí tornádo. Přesunula svou pozornost opět k východu. Velká masa lidí postávala kolem, ale nikdo se neměl k tomu, aby vykročil do tmy. Dav náhle rozrazil vysoký statný muž a trhnutím otevřel dveře. Udělal krok ven a… zmizel. Překvapení lidé vykřikli. Slyšela, co si říkají, i přes to, že stála nahoře na ochozu. "Tornádo! Tornádo ho odneslo! Nestihl udělat ani druhý krok! Je to hrůza! Takové neštěstí!" Křečovitě sevřela zábradlí ochozu a do očí se jí vehnaly první slzy.

Nikdo nevěděl, co má dělat, lidé pobíhali sem a tam, ale ven už se nikdo neodvážil. Zrovna když se rozhodla, že sejde dolů a najde si nějakou volnou lavičku, země se znovu zatřásla. Tentokrát to bylo mnohem silnější a srazilo ji to na kolena. "To ne, zemětřesení!" Ozývalo se všude kolem ní. Zatímco přikrčená seděla na zemi a čekala, až nejhorší otřesy ustanou, všimla si něčeho zvláštního. Venku se rozhostilo zlověstné ticho. Zvedla hlavu a snažila se skrz velká skleněná okna venku něco zahlédnout. V tu chvíli se silně zablesklo a následoval hlasitý hrom. Strnula. Bouřky se vždycky bála. Tiskla si kolena k bradě a tiše se modlila, ať už ta hrůza přestane.

Každých pár sekund se hrozivá venkovní scenérie rozsvítila a po dunivém hromu několik lidí vykřiklo. Nedokázala určit, jak dlouho bouřka trvala, možná několik minut, možná hodinu. Konečně všechno ustalo. Ztichlým nákupním centrem se rozlehl pláč několika dětí a hlasy rodičů, které je utišovaly.

Sešla z ochozu a našla si v prvním patře volnou lavičku, kde se usadila a položila si věci. Vytáhla z batohu láhev s vodou a napila se. Potřebovala se uklidnit, protože to, co právě teď zažila, byl to nejhorší v jejím životě. Několik lidí otevřelo dveře a zvědavě vyhlíželi ven. Po pár minutách se hlouček odvážlivců pohnul a vyšel ze dveří. Postavila se a v naději vyhlížela za lidmi. Skrz skleněná okna viděla jen na pár metrů, venku byla stále ještě tma. Skupina se rozešla a jednotlivci začali obcházet centrum. Najednou uslyšela tichounký vysoký zvuk. Strnula a nastražila uši. Lidé venku se po chvíli také zastavili a čekali. Uložila láhev do batohu a znovu zvedla hlavu. Venku nikdo nebyl. Přejela očima celé okolí, ale venku nestál jediný člověk. Trvalo jen několik vteřin, než lidé uvnitř začali křičet a plakat. Nechápala to, nechápala, co se stalo, nechápala, kam lidé zmizeli. Vtom celá konstrukce centra zapraskala a na okna se začal snášet písek. "Písečná bouře! Odnesla je písečná bouře, já jsem to viděl! Zmizeli v písku! Písek je odnesl! Prosím, ne!" Lidé naříkali a v šílené hrůze ustoupili od oken a dveří. Opět se posadila na lavičku a přitáhla si kolena k bradě. Všichni se rozhodli vyčkávat.

Muselo uplynout už několik hodin, protože čekání se zdálo být nesnesitelné. Nikdo se však neodvážil vyjít ven, protože písečná bouře ještě neustala. Centrum bylo postaveno asi deset kilometrů od města v rozlehlé pustině. Vedlo sem jen několik nových silnic a pravidelné linky městské hromadné dopravy. Jindy velice živé místo teď vypadalo jako konec světa. Všimla si, že se několik lidí snaží zoufale telefonovat domů. Ale nebyli úspěšní. Za takových podmínek by byl zázrak, kdyby byť jen jeden člověk odeslal textovou zprávu. Čas plynul a ona buď seděla na své lavičce nebo se procházela kolem, stejně jako všichni ostatní. Rodiny s dětmi se stáhly do klidných koutů a pečovaly o své ratolesti. Za celou dobu nikdo veřejně nepromluvil, nikdo je neuklidnil, neinformoval, nenabídl pomoc, ani formu řešení. Věděla, že je to zlé. Musela celou dobu myslet na to, jak to asi vypadá dole ve městě. Podívala se na hodinky. Bylo půl osmé.

Přibližně kolem deváté hodiny večerní promluvil jeden ze zástupců centra a vyzval lidi, aby nešířili paniku, našli si klidné místo k odpočinku a zakoupili si něco k jídlu a pití, než se situace uklidní. Všem v tu chvíli došlo, že tu stráví noc. Zatímco se hloučky zmateně přesouvaly sem a tam, uložila se na svou lavičku pod tropickou rostlinou, pod hlavu si dala batoh a igelitové tašky a pokusila se usnout.

Když znovu otevřela oči, myslela, že je ještě noc, protože nezačalo svítat. Z omylu ji ale vyvedl okolní čilý ruch. Zmateně se posadila a zkontrolovala hodinky. Cože?! Osm hodin ráno? Jak to, že je venku stále tma? Zašla si na toalety, omyla si obličej, učesala vlasy a sehnala si něco ke snídani. Dopoledne uběhlo stejně zdlouhavě jako předešlý den a odpoledne se nijak nelišilo. Nedostávali žádné nové informace, telefony ani televize nefungovaly. Lidé začali být nervózní, když se znovu přiblížila osmá hodina večerní. Pomalu se vytvořily různě velké hloučky lidí, kteří se rozhodli pomáhat si. Uvědomila si, že není moc výhodné zůstat sama, ale neměla zrovna chuť jít se seznamovat. Venkovní situace se nezměnila, když se ukládala ke spánku, stále ještě zuřila písečná bouře. Tentokrát na noc ztlumili všechna světla a vypnuli hudbu.

Druhý den ráno se jí nevstávalo dobře. Celé tělo jí bolelo z tvrdé lavičky, cítila hlad a žízeň. Nervozita stoupala a lidé mluvili stále hlasitěji. Cítila se stejně rozmrzelá a ustrašená jako všichni ostatní. Chtěla se jen dostat domů, do své postele, za svými přáteli. Zrovna když obcházela jeden ze supermarketů s ubývajícím sortimentem, aby si vybrala něco k obědu, země se znovu zatřásla. Zprvu to bylo velmi nenápadné, ale postupně zemětřesení nabylo na intenzitě. Nebyla si jistá, co má dělat. Položila vybraný nákup a vyběhla ze supermarketu. Nezastavovala se ani při stále sílících otřesech, dokud se nedostala ke své lavičce. Chtěla se schoulit na svém místě, ale když při dalším silném otřesu popadalo několik regálů a skříněk, zalezla si pod ní a tiskla se ke svému batohu. Během několika málo vteřin začalo hotové peklo. Všechny věci, které nebyly pevně ukotvené ve stěnách nebo v podlaze, začaly padat k zemi. Rány dopadajících předmětů se mísily s křikem lidí. Když se už zdálo, že horší to být ani nemůže, popraskaly stěny, zřítilo se schodiště a utrhl se výtah. Zavřela oči a plakala. Někdy v průběhu celé té hrůzy zhasla všechna světla a vypadl proud.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mstajer mstajer | Web | 24. května 2010 v 16:29 | Reagovat

Sny jsou neuvěřitelně inspirující. Navíc tvůj jakoby reportážní, neosobní styl vyprávění k tomu dost sedí.

2 ethnea ethnea | Web | 24. května 2010 v 16:41 | Reagovat

[1]: Diky. =) Zbytek dodam v prubehu nasledujicich peti dni. :-P

3 coloury-graphic coloury-graphic | Web | 24. května 2010 v 17:02 | Reagovat

hezuu dess. ten si delala sama??

4 Geisha Geisha | Web | 24. května 2010 v 17:03 | Reagovat

Krásně se to čte, ale jako sen je to strašlivý :D Já tyhle sny nesnáším, protože když se vzbudím, tak mi trvá věčnost, než si uvědomím, že to byl jen sen a navíc se bojím jít na záchod, když je to v noci (a to pak se mnou musí jít přítel :D)

5 ethnea ethnea | Web | 24. května 2010 v 17:04 | Reagovat

[3]: Muzes psat normalne cesky? Tady si na nic hrat nemusis. Vsechno na mem blogu je vlastni tvorba.

6 ethnea ethnea | Web | 24. května 2010 v 17:05 | Reagovat

[4]: Mno a to jeste neznas pokracovani. :-D Ja se vzdycky probudim strasne zmatena, taky mi trva dlouho, nez si uvedomim, ze to byl jen sen. Ale nejak uvnitr citim, jako bych to opravdu prozila.

7 Eumenidas nebo ANA Eumenidas nebo ANA | Web | 24. května 2010 v 18:02 | Reagovat

No počkej, chceš říct že tohle se ti zdálo? To byl teda sakra živý sen, vypadalo to, jako bys líčila událost, kterou jsi zažila! (A dost děsivou.)

8 ethnea ethnea | Web | 24. května 2010 v 18:12 | Reagovat

[7]: Ano, zvlast ta prvni cast je hodne autenticka. Cely pribeh jsem rozdelila na sest casti a sepisovala jsem to sedm hodin v kuse. Vlastne mam porad takovy vnitrni pocit, jako bych to prozila. Pockej si na pokracovani, jestli te zajima. =)

9 Lucerna Lucerna | Web | 24. května 2010 v 18:31 | Reagovat

hovory sa ze nekedy sa mozu sny splnit.. :-D
no ako som to tak citala, tak dufam ze ani zrnko stoho nebude pravda :-) ale pribeh to je uzasny, suprovo napisane ;-) :-D

10 ethnea ethnea | Web | 24. května 2010 v 18:38 | Reagovat

[9]: Dekuji, zitra pridam pokracovani. Najednou by toho bylo moc. =)

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 12:41 | Reagovat

Velké plus ti přičítám za první větu, která okamžitě vtáhne čtenáře do děje. V textu samotném se najde několik neobratností - například "veřejně nepromluvil" (???) a sloveso "být" se tu objevuje zbytečně mnoho, ale celkově to je napsané dost dobře na to, aby se člověk začetl a nic ho nijak zvlášť nerušilo.
Co se týče příběhu, je značně zmatený, což se dá omluvit tím, že je to noční můra. Ovšem v tom případě mi to přijde jaksi až moc skutečné, chybí mi tu ta nesourodá skládankovitost snového světa. Aby čtenář poznal, že je to sen a nemusel si k tomu číst perex.
Celkově dávám 60% ze 100%, což u mě vůbec není špatné hodnocení a čtyři blogové hvězdy. :-)

12 ethnea ethnea | Web | 9. srpna 2010 v 0:45 | Reagovat

[11]: Dekuju za hodnoceni.

13 Hakky Hakky | Web | 29. ledna 2011 v 18:25 | Reagovat

Krása :)

14 Stašek Stašek | E-mail | Web | 29. června 2012 v 11:02 | Reagovat

Asi takhle nějak bych to pojal :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama