na Blog.cz

tohle znám taky, ale myslim, si že má smysl se odvážit a jít "s kůží na trh". i kdyby tvoje "čtyřy řádky bolesti" oslovili jen jendoho člověka, má to cenu. a navíc, vzdát se je tak snadné!

Má smysl tvořit i publikovat, protože né v každém je hotový umělec. A navíc cení se snaha a když so dáš s něčím záležet tak to je stokrát lepší než se narodit s talentempro cokoliv a nesnažit se o něco jiného. Rozhodně tvoř dál :)

Taky souhlasím, že bys měla tvořit dále. Tím, že to zkoušíš se zdokonaluješ. A časem někdo bude i na Tebe pohlížet, jako na toho "profíka". Nevzdávej to!

každý si o sobě myslí,že nic neumí...tohleho právě bičuje k tomu,že musí dělat lépe a tak vznikají úchvatná dílka ->jak si myslíš,že oni dokázali vytvořit,tak skvělé věci?Cvičili a byli trpěliví...nevzdávej se a bojuj!Dokážeš to...chce to jen čas...já se taky nestala básníkem za jednu noc (vlastnějá jím nejsem ani teď )

asi tě bacím...vždyť máš úchvatné věci!Krásně maluješ,libí se mi tvé básně...přiznej se,že jsi ten článek napsala,abychom ti zvedli ego

Já myslím, že má smysl jakákoliv snaha, i když by bylo dopředu jasný, že z tebe nebude světoznámá malířka (což nikdy dopředu jasný není, že stačí se podívat na Gogha). Protože tvůrčí prací pracuješ hlavně sama na sobě. Výsledek je vedlejší. A protože to, co vytváříš je jedinečné (ne dokonalé - dokonalé je kýčovité ...). A publikuj, protože i když ty si to třeba nemyslíš, je dost lidí, kterým se tvoje věci líbí :)

Jsem tu poprvé. Po přečtení článku, jsem byla zvědavá, jakže ta tvoje tvorba vlastně vypadá, když tu tvrdíš, že je podprůměrná. Popravdě čekala jsem něco hroznýho . Prohlídla jsem si pár fotek a kreseb. Možná nejsou světoborný, ale rozhodně nepatříš mezi nějaký podprůměr. Zvlášť Digital Art se mi líbí, kreslení na počítači jsem vždycky obdivovala .

Jo a ještě jsem si vzpomněla na Junga, podle kterého je každý člověk zodpovědný za to, aby uskutečnil všechny svoje dobré potencionality. Když máš potenciál něco namalovat, tak to prostě namalovat musíš, jinak bys o to svět ochudila. Copak ty nikdy necítíš to vnitřní nutkání? Kdyby jeden zrzavý Rakušák raději maloval... znáš to :)

Mno, musím se přiznat, že poté co jsem se snažila (neúspěšně) dostat na Humanart.cz, kde mě zamítli s tím, že nejsem dost dobrá, tak mě to nakrklo opravdu hodně....tak moc, že jsem měla podobný myšlenky jako ty.....ALE...pak jsem si uvědomila, že si kreslím pro radost. Samozřejmě jsem ráda (a dmu se pýchou ), když se to ostatním líbí. Ale kreslím si pro sebe. Takže nehledě na to, jestli je to povedený, nepovedený, kvalitní a bůhví ještě jaký...jestli tě to baví, tak tvoř :) A sama za sebe musím říct (ačkoliv ty určitě zase budeš brblat ), že mě se tvá tvorba líbí, ať už jde o příběh, nebo o malby. Takže budu jedině ráda, když v tom budeš pokračovat :)

Mimochodem vezmi si jaká díla jsou kolikrát proslavena....například takovej Jackson Pollock. Já osobně si myslím, že mám pro umění jistý cit, ale zrovna většina Pollockových děl mi přijde jako vyložený čmáranice bez hlavy a paty

Ty máš teda pěknou krizi! Dívala jsem se na tvoje obrázky a fotky a myslím, že se nemáš zač stydět. No tak Rembramt nejsi, ani Hieronymus Bosch, ani Vincent... Ale jsi Ethnea. A obrázky máš víc než dobré! Někdo možná maluje perfektně (pár jsem jich viděla a bezmocně zírám), ale každý nemůže být nejlepší. Jde o to, že zrovna tvoje obrázky nebo fotky nebo básničky někoho nadchnou. On totiž má každý jiný vkus a co se nelíbí jednomu, může se líbit jinému. Takže zrovna tvoje obrázky někomu zalahodí do oka.
A když jsem u těch obrázků, docela by se hodilo udělat z nich videoprezentaci. Už jsem dělala podobné video z obrázků pro Lucernu,jestli se chceš podívat, je to zde:
http://www.youtube.com/watch?v=Ct91ewHYMQk
Takže kdybys chtěla, můžu ti udělat podobnou videoprezentaci z tvých obrázků, jestli máš nějakou oblíbenou hudbu, můžeš dát několik tipů a můžu ti video vyrobit. Mě to baví, takže by to nebyla pro mě žádná zátěž.

Slyšela jsem jednou jeden pěkný citát, byl v angličtině, tak snad to nebude znít moc kostrbatě, když ho takhle narychlo přeložím: "Dobří výtvarníci jsou ti průměrní, kteří se nikdy nevzdali." Podle mě má každé tvoření smysl, pokud ti přináší radost - a zlepšení, to už je jen takový vedlejší efekt, který si občas uvědomíš až zpětně, když se třeba podíváš, kdes byla před pár lety.. určitě tvořit nepřestávej kdo ví, třeba jednou budem na úrovni těch, které obdivujeme, a ani nám to nepřijde..

[9]: Toho humanartu ti vůbec nemusí být líto, je to zvláštní komunita.. baví mě tam spíš prohlížet díla ostatních, než sama něco přidávat, protože přístup některých dokáže akorát tak zkazit náladu :) a tím se neohrazuju proti kritice, bez ní by člověk daleko nedošel, jen občas co je moc, to je moc.. popravdě - "Projekt Ilustrace" vznikl vlastně tak trošku jako jeho protipól

[13]: Nakonec není. Protože aspoň co já jsem se tam pak dívala, tak je u většiny děl hlavně kritika ať jsou sebekrásnější (a největší švanda je, že většinou řvou nejvíc ti, jejichž umění podle mě stojí za starou bačkoru ). A navíc jak jsi sama řekla, často mi ta kritika přišla už hodně přehnaná.
A Projekt Ilustrace miluju

Takto sa spýtam: A čo má v živote zmysel? Málokto je v niečom ten úplne najlepší. Má teda zmysel robiť niečo, čo už iní (trebárs lepšie) spravili? Má zmysel cestovať, keď aj tak už všade niekto bol? Má vôbec zmysel žiť, keď je všade naokolo toľko ľudí?
Vidím to tak, že v živote človek robí buď to, čo ho baví, alebo to, čo je treba spraviť, aby sa potom mohol venovať tomu, čo ho baví. Básničky, kreslenie, úvahy (a ich publikovanie) - to všetko by malo patriť k tomu, čo baví. Ak nepatrí, tak to asi zmysel nemá. Ak patrí, tak má.

" Jaký tohle má smysl ?
na dva dny jsem tu zkysl,
... ( ten čas mne mrzí nejvíce ! )
vybafnout chtěl jsem na strýce ,
až půjde krást nám potravu !
... dostanu srdeční zástavu ,
jen kvůli  tomu vandráku " !
... skřehotá Wilhelm Pycz v mrazáku...

ma to zmysel mozes tym nekoho potesit, zaujat, prinutit premyslat.. za pokus to stoji

Člověk, ani žádné jiné stvoření, by se na někrteré věci ptát neměl. Neměl by chtít znát jejich smysl a nebo jakousi podstatu: Tvořit pro mnohé znamená žít. A má tedy smysl žít?
Má. Protože to je stejné jako s tvořením - dá ti to krásný pocit, že něco vytvoříš. Třebas jenom pro sebe sama... Nemusí to být extra-veledílo, musíš s tím být spokojená ty! Jaký smysl by pak bylo byť jen psát tady na blog, když už všechno někdo někdy napsal.
Ale být originální je hezký pocit. A můžeš být originální čímkoliv - i maličkostí. Třeba tím, že budeš jedno malé stvoření, nebo tím že tvoje fotografie budou zrcadlit pocity a budou nádherné...
Není to o vnímání ostatních, ať si klidně trhnou, že to už někde viděli. Musíš každý svůj výtvor vnímat jako jedinečný odraz svojí duše - pak bude pro tebe smysl tvořit mnohem silnější.

Alespoň myslím

[13]: Díky, neznala jsem ani humanart ani projekt ilustrace. Takže mám zase o dvě objevené galerie víc.
Ethnea: doufám že krize přešla. Píšeš, fotíš a maluješ hlavně kvůli sobě. Protože tě to baví. Jasně, odezva je důležitá. Ale pořád jsi to ty! Kdyby to každý vzdal, nevznikaly by obrazy ani sochy. Van Gogh nebyl populární za svého života a jeho obrazy by se nemusely každému líbit. Dnes se cení za miliony, reprodukce slunečnic snad visí v každém pokoji a je uznávaný malíř. Maluj, kresli, foť, piš, to je jediná rada kterou ti můžu dát. Fotky i obrázky máš dobré.
A ta nabídka s videem stále platí. Samozřejmě, pokud nechceš, nic se neděje.
Hodně dalších pěkných obrázků a fotek do tvého blogu!

Hodne jsem premyslela a nechala jsem si na odpovedi dost casu. Mohla bych to shrnout do několika malo vet, ale chtela jsem odpovedet kazdemu, kdo obetoval cas, aby komentoval.
Diky vsem za rady. Muj problem je ten, ze nejsem se svou praci spokojena. Uz kdyz se poustim do dalšího „dila“, predem se bojim, ze se mi to nebude libit. A nelibi. Nedokazu realizovat svou myslenku nebo napad. Nikdy to nevyjde tak, aby to bylo uspokojive. Proto pro me v posledni dobe bylo snadnejsi fotit, nez malovat nebo psat…

[1]: Prave proto, ze vzdat se je tak snadne…

[2]: Dekuju za podporu. Ale snaha neni to, co zrovna lahodi oku.

[3]: V mem veku se uz clovek tezko zdokonali. Navíc mam pocit, ze jsem spis ztratila cit pro to, co jsem snad nekdy umela.

[4]: Neni pravda, ze by si kazdy myslel, ze nic neumi. Kdo opravdu umi, dobre to vi. A musim te ujistit, ze ne, mym zamerem nebylo si nejakym zpusobem „pohonit ego“, jenom premyslim o tom, ze to zabalim.

[6]: Ale co potom snaha, kdy uz clovek nedokaze dosahnout vyse? Kdy naopak zacina klesat? Samozrejme, ze mam nutkani neco namalovat/vyfotit/napsat. Jenze po realizaci neprichazi uspojeni, ale velke zklamani.

[7]: Diky za pekna slova, bohuzel nejsou odpovedi na mou otazku.

[9]: Vim, ze clovek tvori v první rade sam pro sebe, ale pokud nejsem se svou praci spokojena, zacina me to odrazovat od dalších pokusu.

[11]: Dekuju za krasnou nabidku videa, ale pro me to nemá smysl. Uprimne nemam prakticky nic, co bych tam chtela vlozit, abych mela pocit, ze je to dobre odvedena práce.

[12]: Diky za pozitivni slova. Bohuzel v posledni dobe mi tvorba radost neprinasela. Z vysledku jsem byla uprimne zklamana.

[15]: Nikdy jsem netouzila po tom, byt nejlepší, ale priznavam, ze jsem chtela byt dobra. Pekne jsi to napsal. Zamyslim se nad tim, nakolik me to „bavi“ a zda to dokaze prevazit pocit zmaru, ktery v sobe mam.

[16]: Ty jsi talent Fredy, jsi stastny clovek.

[17]: A taky muzu hodne lidi otravit…

[18]: Jak uz jsem se zminila, v tom je ten problem. Když nejsem spokojena ja, jak mohou byt s mou tvorbou spokojeni ostatní?

určitě pokračovat,člověk má vždy dělat to co ho baví a vnitřně uspokojuje,pokud to osloví i někoho dalšího je to jen bohus navíc

[21]: bonus navíc,nějak jsem se překlepl

Když tě baví fotit, tak aspoň foť :) Ale mě budou obrázky chybět

mám stejné pocity... jestli něco tady na blog dávám, nebo něco tvořím, dělám to z setrvačnosti a často je mi i líto ztráty času, který bych věnovat raději dívání do stropu...

[20]: keby to tak bral kazdy, tak neni jedinej knizky, ci malby nuz ludia su rozny.. nie kazdemu sa paci to iste a su taky ktorym sa nepacii nic
mozno sa pri tom kresleni na to zle divas, rob podla myslenky a aj ked to nebude priam podla tvojej prvej predstavi (co doverne poznam) tak nebud smutna a pripadne sa prisposob.. mozes potom nakreslit neco uplne ine (pokial neodkreslujes, ci nerobys portret) a to ine je prave to co si citila z vlastnej skusenosti poviem ze ked to robys stym ze chces potesit napr. navstevnikov tak sa to lepsie vydary a ma to ine svetlo
ak chces vsak iba fotit tak len fot.. ale kresli dalej kym sa ti to nevydary podla tvojej predstavi pretoze kreslenie je casto o trpezlivosti

Má to smysl.
Na focení je nejkrásnější ten loff.
Já mnohdy jdu Prahou a jen tak si ji prohlížím přes tu čočku. Naučilo mne to koukat se výš.
A ještě jednu věc, podíváš se přes foťják a ono to nějak vypadá, provedeš úkrok stranou, dopředu, dozadu a ono to vypadá jinak. Zaleze sluníčku a v jiném světle je to zase jinak. A pak to cvakneš. Nikdo jiný to takhle už cvaknout nemůže. (kromě Sikara, který vík zkrotit jedenáctirozměrný prostor - viz http://sikar.blog.cz/1008/unos-eho-the-next-generation-10).
A poesie? To je o verzích. Vrátíš se a napíšeš to znovu. Já mám v každé poklesslosti holuba nebo kravatu, což dílku nepřidává na kráse. Ale ten holub se umí krásně naparovat. Ber to také tak.

[26]: S tím foťákem máš naprostou pravdu.
Jde o to, že člověk nemusí zachytit jenom TU věc, TEN strom... ale taky pocit toho stromu. V tu konkrétní chvíli.
A žádná jiná chvíle stejná jako taková už nebude, vždycky bude něčím specifická - a ty máš tu možnost, ten dar to vyfotit a ten pocit zaznamenat to a částečně i vstřebat.

Za sebe můžu říct, že se mi nepodařil ani jediný obrázek podle původní představy. Některé se tomu blíží, některé jsou dál, ale moje fantazie v hlavě a moje ruka jedou každá po jiné koleji. A asi tu svou ruku nikdy nezkrotím. Mám se proto vykašlat na malování? Výsledný obrázek možná (určitě)nevystihuje moji původní představu, ale vyjde z toho něco originálního. Tak proč ne?
Ty máš vážně krizi.
A myslím že máš na sebe moc vysoký nároky. Uber, buď k sobě milosrdnější a neber to jako ústupek. Nejsi naprogramovaný robot, jsi člověk. Svou práci (nebo své koníčky) děláš jak nejlíp umíš. Máš pocit, že své obrázky flákáš? Že maluješ nedbale, ledabyle a ne se zaujetím? Mně připadá, že ty chceš výsledek, to je fajn, ale vlastní proces tvoření - to tě nebaví? Dívat se, jak ti pod rukou vzniká něco nového?
Samozřejmě, pokud se rozhodneš svou tvorbu zabalit a vrazit do šuplíku, nikdo na celém světě tě neodradí. Osobně si myslím, že by to byla vážně škoda. A to si myslím opravdu, nepíšu to proto, abych tě nějak lacině utěšila.

[29]: Pokud je to opravdu tak, jak jsi teď napsala, určitě bych nekončila. Možná se to nezdá, ale tyhle pocity taky docela často zažívám. Strašně se snažím, někdy možná až moc - a potom se na některých místech zas a znova dočkám označení "kýčařka" nebo "amatérka" (však je to pravda, školy na to nemám), které mě na jednu stranu hrozně mrzí, na stranu druhou ale vím, že je to tak. Strašně se snažím tvořit "profesionálněji" a přitom někde v hloubi vím, že na to pořád ještě nemám. A taky, že výsledky zdaleka neodpovídají původním představám. Před třemi roky jsem se hlásila na uměleckou VŠ a na konzultaci jsem dostala takovou sprchu, že jsem po těch neúspěšných talentovkách pak na dlouhou dobu přestala tvořit skoro úplně - to až teď s odstupem vidím, že jsem jim tam opravdu nesla hrozně slabé věci. Všechno co umím teď jsem se naučila nějak postupem času, vlastně až když jsem se nějak vnitřně smířila s tím, že bez spousty zklamání a smutku se k ničemu lepšímu (a radostnějšímu) prostě propracovat nedá. Asi se i trochu omlouvám, že jsem to takhle vztáhla na vlastní zkušenost, ale nedalo mi to - o hodně tématech, co jsme tu nakousli, dost často přemýšlím..

[31]: Děkuju, vážím si toho.. Ale narovinu říkám, že i ten potenciál může mít každý pro něco trochu jiného. Já třeba naprosto nemám vlohy pro krajiny a myslím, že ty ano. Schválně jsem se ti (předtím i teď) do galerie dívala a tohle je podle mě skvělé - http://ethnea.blog.cz/1005/a-zase-ta-krajina - a vlastně většina tvých maleb temperou. Držím palce, aby ta krize zase brzy pominula, protože myslím, že se od tebe ještě lecčehos dočkáme ;)

Nevím, jak dalece vystihli lidé přede mnou mé myšlenky. Podle mě má vlastní tvorba smysl, pokud ti něco dává, určitým způsobem tě naplňuje, je to pro tebe únik z reality, pomáhá ti vyrovnat se s všedností a běžnými strastmi, ulevuje od bolesti, násobí radost, zrcadlí tvé pocity, dovoluje ti vyzpovídat se a odhalit své nitro v metaforách, zprostředkuje tvé mysli svobodu a klid. Jednoduše ti dává potěšení. Pokud tomu tak není, pak je asi opravdu zbytečné tvořit. Protože proč dobrovolně dělat něco, do čeho se člověku už předem nechce? Od toho máme život, kde musíme překonávat překážky, rozhodovat se o kompromisech a nutit se do povinností. Tvorba, psaná, kreslená či jakákoliv jiná, však není povinnost. Měla by být potěšením. A je jedno, že ne vždycky to nedopadne tak, jak by člověk chtěl. Talent je dar hodný obdivu, ale snaha a upřímné potěšení z výsledků své práce je cennější Proto tvoř, tvoř, dokud budeš mít pocit, že je to pro tebe důležité

Určitě to má smysl. Taky jsem ještě donedávna hádala, zda má vůbec cenu sedět tři hodiny nad Pohádkou na B . Ale pak jsem zjistila, že těch pár věrných lidiček, co ke mně chodí, právě na tohle čeká. A já je nechci zklamat. Baví mě to a vím, že než jednou na blogu skončím, celé si to zkopíruju a na stará kolena se tomu zasměju. Ale dokud můžu, píšu, fotím, tvořím, patlám...

Jak se mi dostalo slovo hádala místo tápala do komentáře, to fakt netuším...   

Jedna věc je tvůrčí nespokojenost, ta je určitě zdravá, nutí tě se zlepšovat. No a druhá věc jsou vlastní pocity, které se ale odvíjejí od toho, co od svých věcí očekáváš. Čekáš-li už dopředu zklamání, tedy se pravděpodobně zklameš. Budu-li od svých věcí očekávat, že budou nejlepší na světě, asi budu frustrovaný, protože šikovných lidí je na světě hodně a konkurence je veliká. Když ale budeš čekat, že tvoje věci někoho potěší (a nemusí to být zástupy ale třeba to může být jediný člověk, kterého to zrovna pohladí na duši, protože to pro něj bude to pravé v pravý čas), třeba to začne těšit i tebe. A není žádná ostuda se podívat na to, co jsi udělala a říct si: Jo, docela dobrý! A příště to bude třeba ještě lepší!!

No a i když nejsme žádné hvězdy a celebrity, kdyby nic jiného, nutíme právě těmi svými věcmi ty nejlepší, aby nezakrněli a snažili se být lepší než my. Přece je nenecháme usnout na vavřínech, ne?

I kdyby měl být člověk průměrný a mělo by být jasný, že nikdy z něj prostě nebude druhý Jirásek nebo da Vinci, že to nezaujme ani jednoho jedinýho člověka, tak má význam nesedět na zadku, ale něco dělat, tvořit. Sám pro sebe. Pro svůj rozvoj. Nehledě na to, že ono to tak jasný není, je nutný na sobě makat a po čase se uvidí. Jestli to zaujme alespoň jednoho člověka nebo časem třeba i hromadu lidí.