Feelin' Blue

19. února 2011 v 0:32 | Ethnea |  Za koncem cesty
I'm not afraid of dying, just dying before I've achieved what I want to achieve.



Mám zase jedno z těch období, kdy čas utíká tak strašně rychle a nutí mě se ohlížet. Nesnáším to. Nechci se ohlížet, nechci bilancovat a hodnotit. Nechci zase plakat. Nechci nikomu vyprávět o své minulosti. Nechci si uvědomit ten čas, který mi jen tak protekl mezi prsty a nic nezanechal. Ne nic, co by za něco stálo.

Mám zase jedno z těch období, kdy zavírám oči před kalendáři a dlaní skrývám ručičky hodin. Proč jsou tak kruté a připomínají mi, že stárnu? Že mi ubíhá čas, který nejde vrátit? Nejde prožít znovu. A JINAK!

Mám zase jedno z těch období, kdy miluju noci a nesnáším dny. Noc je přece tak vlídná, když všechny ukolébá k spánku a já smím mít to posvátné ticho jen sama pro sebe. Ticho a samotu. Hlavně tu samotu. A slzy.

Mám zase jedno z těch období, kdy si přeju, abych uměla cestovat prstem po mapě. Nechci žít tady. Tohle místo mě ubíjí. Chci velké neosobní město s milionem anonymních lidí. Chci moře a západy slunce. Chci nekonečnou pláž a osvícené mrakodrapy. Chci svůj vlastní byt. S velikými okny po celé stěně. A hodně vysoko s výhledem na město. Daleko odsud…

Mám zase jedno z těch období, kdy nenávidím svůj život. Kdy nenávidím každičký aspekt svého hloupého života. Kdy si přeju být krásná, vzdělaná, nezávislá, bohatá. A někde úplně jinde. A hlavně někdo úplně jiný.

Sen není realita. Brzy přestane stačit. A co zbývá potom?

Nemáte někdy pocit, že žijete život, který jste nikdy nechtěli? Na místě, kde nechcete být? A že neexistuje způsob, jak jej změnit? Že prostě jen tak plyne. A protéká mezi prsty.

Feelin Blue Pic
Než si pro nás příjdou stíny...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 19. února 2011 v 7:16 | Reagovat

Jak praví Woody Allen: Se svým životem jsem celkem spokojen, jen bych se raději narodil jako někdo jiný. Ostatně - kdo takové období nemá? Já ho tedy měl a mívám, tak věřím, že to je normální, stejně jako období "inverzní" a pozitivní. Snažím se to dělat jako s penězma: V těch lepších dnech "šetřit" zážitky a dobré pocity na ty horší období, uznávám ovšem, že to nejde vždycky. Jen si myslím, že nenávidět svůj život nemá smysl; má smysl s ním být nespokojený, protože to je dobrá motivace, aby byl lepší. A jen mimochodem - mám v bytě (pravda, není tak docela můj) veliká okna a jsou chvíle, kdy jsou k ničemu. Myslím, že není důležité odkud a kam vedou okna a jak jsou velká, ale jaké oči se jimi rozhlížejí po světě. A podle toho, co si u tebe občas můžu přečíst, se umíš dívat moc dobře :-).

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2011 v 10:36 | Reagovat

Jak říkával jeden můj kamarád:
"Já snad nežiju, je mnou žito."
A pak jsme se chodívávali bránit do Branického sklípku.

3 Lucerna Lucerna | Web | 19. února 2011 v 10:40 | Reagovat

toto doverne poznam az ma to desi.. kedze vdaka praci casto ledva stiham to co musim, nie este co by som chcela :-D na to nie je lieku ani rady, len sa stym zmierit a pripadne sa pokusat to zmenit, i ked ztazka ale optimisticky verim ze to raz pojde 8-)

4 Vendy Vendy | Web | 19. února 2011 v 13:57 | Reagovat

Tyhle pocity taky znám. A taky si občas říkám, proč nežít někde jinde? Taky by se mi líbil dům někde na pláži, stolek a křesílka pro hosty, bazén, do kterého bych skočila hned po ránu (nebo navečer), bezstarostný život.
Ponuré nálady se mě drží jak klíště a jen občas je setřepu. Ale možné je, že tohle všechno způsobuje počasí. Nedostatek slunce. Už na víc blogech (včetně mého) jsem četla podobné pochmurnosti...
Podařila se ti parádní fotka, i když opět poněkud ponurá.

5 Christine.blog Christine.blog | Web | 19. února 2011 v 19:35 | Reagovat

[1]: S timhle komentem já plně souhlasím a nemám co dodat.
Možná jen, že ten obrázek mě uchvátil ... barvy má ponurné a působí depresivně, ale přesto se na tý fotce najde něco, co oči dokáže přilákat a omotat si je kolem prstíku :-)

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 20. února 2011 v 12:50 | Reagovat

Krásně to shrnul už Čerf a já, i když to umím po svém, budu citovat pana Coelha: jeho "Mágův Deník", tedy... jeho průvodce Petruse - snad ti to pomůže alespoň v některém, já jsem přeci jenom malinkaté stvoření, které žije tak daleko a tak vzdálené od pozemských problémů a přesto - nahlížím na ně:

"Cesta, kterou kráčíš, je cestou moci - a budeš poučen pouze o cvičeních moci. Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny.
Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše tak, jako je jídlo potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé - všepohlcující láska. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu: důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.
Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce. V hrdinských dobách, za časů potulných rytířů, to bylo snadné. Dnes se však svět velice změnil a dobrý boj se z bitevních polí přenesl do našeho nitra.
Dobrý boj je ten, který vedeme ve jméno svých snů. Když v nás sny propuknou celou svou silou - v mládí - máme hodně odvahy, ale dosud jsme se nenaučili bojovat. S velkým úsilím se nakonec bojovat naučíme, ale to už odvaha k zápasu slábne. Proto se tedy obracíme proti sobě, bojujeme sami se sebou a stáváme se svým nejhorším nepřítelem. Říkáme, že naše sny byly dětinské, těžko uskutečnitelné anebo že byly plodem naší neznalosti reálného života. Zabíjíme své sny, protože máme strach bojovat dobrý boj.
První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času - ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsem v životě poznal, měli vždycky na všechno čas. Ti, co nic nedělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat, a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.
Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování. Nahlížíme za hradby své každodennosti a slyšíme lomoz lámaných kopí, prudké pády, cítíme pach potu a prachu, vidíme pohledy bojechtivých válečníků. Nechápeme však radost, nesmírnou radost v srdci těch, jež zápasí, protože těm nezáleží ani na vítězství, ani na porážce, záleží jim jen na tom, aby bojovali dobrý boj.
A konečně třetí známkou našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát. Zdá se nám tedy, že jsme vyspěli, odsuneme dětské fantazie a realizujeme se v osobním životě i ve svém povolání. Překvapí nás, když nám některý náš vrstevník řekne, že chce od života ještě to či ono. Ve skutečnosti však v hloubi duše víme, že jsme se zřekli boje za své sny, že jsme se zřekli dobrého boje.
Když se zřekneme svých snů a dojdeme klidu, nastane krátké, pokojné období. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší, v němž žijeme. Začneme být krutí k lidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoci a psychózy.To, čemu jsme se v boji chtěli vyhnout - zklamání a porážka - se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé a shnilé sny natolik otráví náš vzduch, že začneme toužit po smrti, po smrti, jež by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední."

7 Raven Raven | Web | 22. února 2011 v 21:45 | Reagovat

Nemůžu říct, že bych neměla ráda svůj život, spíš jenom tu etapu, kde se teď nacházím. Nic se nedaří, co se dařilo, začalo se bortit a tak... Taky bych chtěla pryč... a pak se zase vrátit.

Feelin' blue... to sedí.

Moc ti drží palce, aby se ti podařilo přenést se přes tohle a zase se cítit spokojená... :)

8 miriabel miriabel | 24. února 2011 v 8:11 | Reagovat

kdyz si pripadam na pomyslnem dne, rikam si, ze mam vzdycky moznost odejit (at uz v jakemkoli slova smylu), ale predtim, nez tak ucinim, je jeste tisic moznosti, jak zkusit nastalou situaci zmenit :) ta konecna reseni by mela prijit az naposled. jednou mi nekdo rikal, ze problemy by se mely resit hned a na miste, kde vznikly, prenasenim nabyvaji obrovskych rozmeru:).
Verim, ze to zvladnes. noci jsou sice tajuplne, ale nekdy te jeste vice potopi do nesnazi... prave proto, ze vsichni spi a jsme zase tak sami...zkus si rict, ze neni mozne se vratit a zachovat se lepe/byt mladsi, ale je mozne udelat pritomnost takovou,aby ses pri ohlednuti zpet mohla radovat, jake to bylo fajn nebo uplne nejlip, aby ses uz nemela cas ohlizet zpet :)

9 Gauri Gauri | Web | 24. února 2011 v 16:13 | Reagovat

Tyhle pocity přesně znám. A poslední dobou je mám celkem často. Minulost, to je to, co mě pořád pronásleduje, tolik bych si přála udělat spoustu věcí jinak, hodně chvilek si víc vychutnat a...je toho hodně ale to proste NEJDE a nikdy nepude..:(

Hodiny a hlavně kalendář...A fotky starý víc jak rok. To jsou moji nepřátelé. Pamatuji si na některé události jakoby se staly včera a pak se podívám na datumy u fotek a zjistím, že už jsou víc jak dva roky starý...Je to smutný ale měli bychom si užívat přítomnosti, protože jina budem za pár let litovat toho, že jsme nejhezčí období svého života litovali toho, že stárneme...

A taky bych občas odletěla někam pryč. Daleko. Pryč z téhle země..

10 Jeanette Jeanette | Web | 24. února 2011 v 21:54 | Reagovat

Tyhle období znám, věř mi, to přejde a bude líp. Taky bych hrozně ráda bydlela v nějakém velkoměstě, ale místo toho jsem v minivesnici s pár lidmi, z nichž je 99% důchodců, co nemaj rádi studenty jako mě :( :) a nic tu není a já si většinu času představuju, jak bych odsud odešla pryč...

11 Shariony Shariony | Web | 4. března 2011 v 17:10 | Reagovat

Ten pocit znám docela dobře.. Ale zrovna dneska svítí sluníčko a s ním je to vždycky lepší :-)
Napiš S.Rulcovi e-mail - tvůj blog mi v AK hodně chybí, zaslouží si tam být.

12 ethnea ethnea | Web | 4. března 2011 v 23:29 | Reagovat

[11]: Tak to rozhodne neudelam. Urcite mel duvod, proc ho z AK vyradil.

13 Fredy  Kruger Fredy Kruger | 5. března 2011 v 2:19 | Reagovat

" Zdá se mi někdy, že nežiju !
... až v novém těle snad ožiju....
ať není to jiná galaxie ! !
což kdybych vtělil se do bestie
s třiceti, - či více chapadly ?

Temné myšlenky mne napadly !
... pokud následně po kremaci
zařídí  karma  mou inkarnaci
na třetí této planetě,
mohl bych též pěkně naletět " !

... láteří  Kwietoslaw  Hodinna ....
" sousedi....  zlodějská rodina...
vyzvěděl rád bych na karmě.....
vymiňuji si,... jen tam ne " !

14 Arachnox Arachnox | 9. března 2011 v 21:49 | Reagovat

Vzpomen na mne, mozna je to dobou. Období kdy nevím kdo jsem, kde jsem, kdo budu. Nevím zda ještě miluji a zda jsem stále milován. Všude samá lež, nedůvěra, nesnášenlivost ... pro co vůbec žiji? ...

15 Sharane Sharane | Web | 12. března 2011 v 12:11 | Reagovat

Každý občas spadne do nálady jako máš teď Ty.
Když si uvědomím, jak všechno rychle utíká, mám někdy obavu, co uvidím, až se otočím zpět. Člověk zapomíná žít přítomností, to je ta největší chyba...

16 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. března 2011 v 8:17 | Reagovat

[12]: Kvalita se stejně nakonec prosadí. Já sem budu chodit. Je tu dobře.

17 ethnea ethnea | Web | 17. března 2011 v 0:33 | Reagovat

[16]: Dekuju za mila slova, ale je vic nez pravdepodobne, ze budu koncit. Clovek nema nikdy rikat nikdy, ale...

18 Mixie Mixie | 17. března 2011 v 10:31 | Reagovat

Máme stejné pocity, rok co rok to je stejné. Jarní depky. To chce jen víc sluníčka v reálu i v srdíčku.
A ano, nikdy neříkej nikdy, protože nic kromě smrti není navždy ;)

19 pavel pavel | Web | 20. března 2011 v 18:17 | Reagovat

Kde vlastně bydlíš? Jestli chceš, napiš mi do Zprávy autorovi. Až budu v Čechách zastavím se a projdeme se a pohovoříme spolu. :-)

20 ethnea ethnea | Web | 20. března 2011 v 18:37 | Reagovat

[19]: Diky Pavle, jsi hodny, kdyby jen vsechno bylo tak jednoduche. =)

21 Nasharuddin Nasharuddin | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:59 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama